Vláda brouků hrobaříků

 Bude tomu už pár let, co jsem navštívil přátele v jejich útulném domku, v malebné vísce, nedaleko bohatého města. Byla to příjemná návštěva. Družná, decentně intelektuální i filosofická. Jen jedna vada hyzdila celou besedu - brouci. Malí, červeno černí brouci, kteří zamořili zahrady, skleníky, garáže, prostě obsadili veškerý venkovní prostor a začínali dotírat až dovnitř.
  Jednalo se o Ruměnici pospolnou, která mimo jiné vysává i tělní tekutiny z těl mrtvých živočichů. Obyvatelé malebné obce s brouky odhodlaně bojovali. Scházeli se, aby se poradili o nových poznatcích a jedech a kuli pikle, jak postupovat do budoucna. Nikdo nevěděl, proč se brouci usadili právě tady. Ostatně na nějaké zkoumání příčin nebyl čas. Bylo nutné bojovat.
  Fialová vláda brouků hrobaříků nám dnes znepříjemňuje život v celém protektorátu. Zkoumáme, co s nimi, jak se jich zbavit. Vysávají veřejné zdroje, rozkládají zbytky republiky, věští konec všeho. Je to snad kletba? Zlá karma anebo boží trest?
  Lidé z vesnice zamořené Ruměnicí nedovedli pochopit, že brouci pouze plní svoje poslání - že dělají práci popelářů a uklízeček. Stejně tak i fialová vláda ČR rozkládá zbytky mrtvoly. Je to jejich účel, smysl. Čím více rozkladu, o to víc brouků. Hrobařík není démon. Naopak. Pomáhá. Petr Fiala nám ukazuje, co se z nás za ta poslední desetiletí stalo. Jak jsme se jako občané vykašlali na budování státu, republiky, rodiny, spravedlnosti, empatie, soucitu.
  Během následujících dnů/týdnů možná fialová vláda padne. Průzkumy tvrdí, že příští volby vyhraje Andrej Babiš. Člověk, který nás tak "úspěšně" provedl covidem a dnes tvrdí, že za nic nemůže, protože mu špatně radili. Lidé, probuďte se z blouznění a začněte měnit podstatu. Náš stát hnije za živa a slétají se supi. Mějme odvahu změnit se. Přestaňme hrát na jistotu. Shoďme okovy nevolníků. Tohle není o vůdcích ani o politických stranách, ale o spolupráci všech.
  Když se narodí dítě, je to okamžik naděje. Všechno na chvíli ustane. Nic na světě není důležitější. Až půjdeš, příteli, opět k volbám, nezapomeň se zamyslet, komu svoje děti svěřuješ. Komu svěřuješ osud tvojí rodiny, krajiny, všeho, co miluješ víc, než vlastní život. Možná ses vzdal. Jsi pokrytý blátem, jak po tobě šlapali. Tvoje duše tiše pláče. Rozum nevidí východisko. Když se necháš přesvědčit, že jsi na všechno sám, strávíš v okovech zbytek života. Republika ve skutečnosti nepotřebuje vládu. Potřebuje spolupráci. President je nám k ničemu, když si navzájem nemůžeme důvěřovat. Kdo říká, že mezi sebou musíme bojovat? Kdo tvrdí, že je nutné obchodovat se životem, jako by šlo o pouhou věc? Rád bych se dožil dne, kdy se všichni společně shodneme na změně pravidel. Kdy se otočíme zády k těm, jenž nás vysávají, ponižují a posílají do válek. Než se tak stane, pokusím se neztratit naději. Zkouška to bude obtížná. Snad se nebudu muset před mojí malou dcerou stydět za to, jak jsem obstál.