Uloupená duše
Před několika dny jsem takříkajíc náhodně vyslech internetovou zpověď jednoho tvořivého děvčete, které narazilo na neviditelnou pěst tržní reality. Lží, podvodů, intrik, okrádání. Připomnělo mi to moje vlastní začátky. V době, kdy byl počítač jen nemotornou hračkou pro nadšence. Přesto již tehdy tučněli lidé, jimž nevadilo přivlastnit si práci druhých. Internet zpřístupněný široké veřejnosti pouze nečestnému konání napomohl, tedy neplatí povrchní tvrzení, že tato digitální platforma zlý svět způsobuje. Je to v lidech, ne v technologii.
Toto zamyšlení, vzpomínku, píši především pro ty, jimž se stalo něco podobného – někdo dostatečně drzý si přivlastnil tvou práci. Je těžké, ale důležité, nezahořknout. Nepřestat tvořit. Tvůrce si nesmí nechat vzít, co miluje, co je jeho podstatou. Tvorba ti dává mimo jiné i důvod žít. A mnozí život vzdali. My ostatní jsme ztratili skvělé přátele.
Když mi byly zcizeny texty, které vyšly pod jiným autorem, bylo to nepříjemné, ale překvapivě mě to nezasáhlo tak, jako když si "kdosi" přivlastnil mé fotky. U textů jsem se to dozvěděl tak, že zloděj nahlásil na úložišti nějakou smyšlenou závadnost, na což provozovatel logicky reagoval smazáním aniž by událost nějak prošetřoval. Tím si chtěl falešný autor zajistit zametení stop. Podcenil však čtenáře, kteří měli datované kopie na svých počítačích. Zato u fotek zvolil zloděj strategii zákeřnější. Poštval proti mně spravedlnosti chtivé uživatele internetu, kteří mne opakovaně napadali, že jsem zlodějem já. Tak nějak nikoho nezajímalo, zda jsem opravdu celoživotním fotografem (už od dětství) se zkušenostmi a vzděláním. Jediným argumentem tehdy bylo, že na "amatéra" nemůžu být až tak dobrý.
Kdo čteš tyto řádky, procházíš možná stejnou zkouškou. Nechci jen mlčky přihlížet, jak mizí skvělí tvůrci. A tak píši. Přemýšlím, jak povzbudit. Jak podpořit? Jak uzdravit duši vláčenou bodláčím lidské zloby, závisti, kořistnictví? Co poradit?
V první řadě nezapomeň, že dílo ti ve skutečnosti nikdo nevezme. Můžou si přivlastnit plody, avšak strom roste ve tvojí zahradě. Cesta od semínka k úrodě je tvá životní zkušenost. Skutečný poklad je uložen ve tvém srdci. A i když jiní vydělali peníze a chlubí se cizím peřím, bude toho jen do času. Lež má krátké nohy, ubožák sám sebe prokleje. Za druhé pamatuj, že kdo bere druhým, sám není schopen tvořit. A to je krutý osud. Ten člověk nikdy nepozná štěstí z letu na křídlech pegasů. A za třetí nezapomeň na fanoušky, kteří tvoji práci milují. Kteří tě podpoří, až nadejde čas, i když jsi prozatím o nich netušil. A pak se nečekaně ozvou. Vystoupí z mlčení a ty náhle pocítíš, jak silně si ovlivnil jejich životy. Jak si mnohé vysvobodil z marnosti, beznaděje, jak si jim ukázal nový život. To se zákonitě stane, pokuds byl upřímný a pravdivý. Nakonec získáš mnohem víc, než jen autorská práva. Nevzdávej se.