T.m
Spisovatelem jsem se stal už jako dítě. Někdy se říká, že dítě je nepopsaný list. Ale není to pravda. Zlí jazykové tvrdí, že jsem jen literární trus, ti laskavější moudře mlčí. Nejeden čtenář se kvůli mému psaní rozvzteklil, někteří plakali a dalším mě bylo líto. Na ničem z toho však nezáleží. Psaní je pro mne hledání pravdy.
Jeden můj laskavý čtenář mi oznámil, že mě podpořit nemůže, protože si šetří na nový mobil. Mám rád takovou upřímnost. Líbí se mi, i když nesouhlasím anebo mám zcela jiný názor. Jen doufám, že až se onen muž na sklonku svých dní ohlédne, přinese mu vzpomínka na telefon útěchu.
I psaní je práce. Toto jsem se naučil po dokončení první knížky. Je o vzpomínkách na moje trampské přátele. Kniha byla od počátku zcela zdarma ke stažení na internetu. I když její formát na úložištích nezabíral skoro žádný prostor, byla opakovaně mazána. Takovou nepřízní netrpí snad ani Satanská Bible. Až donedávna jsem tomu nerozuměl a opět hledal nové úložiště. A najednou mi to došlo. Problém je v pravdivosti. Moje kniha obsahuje střípek nějaké hluboké pravdy, který má natolik ostré hrany, že to už někoho píchá do zadnice a budí jej z opiových snů sebeklamu, předstírání a lží. Moje druhá knížka dopadla ještě hůř. Zavděčit se čtenáři prostě není snadné. A já se o to, přiznávám, ani nepokoušel.
Na své trnité a kamenité literární pěšince jsem i přesto potkal jednotlivce, kteří mne podpořili radou, zkušeností, nadšením, zájmem a dokonce i přátelstvím. Ze srdce jim za to děkuji. Jsou to mimo jiné i lidé, kteří se podělí, i když sami mají málo. A tak je to nakonec nejlepší. Nejsem a nebudu autorem promlouvajícím k zástupům. Šeptám Ti do ucha. Jako vítr letící z dálek závratných. Až procitneš a vydáš se na vlastní cestu. Až vyrazíš zjistit, kým opravdu jsi.
Toulavý medvěd 4.4. 2026
Můžeš mě třeba i pozvat na kafe:
2101053215/2010