Devatero řemesel

... desátá bída


   Jak vůbec žije neúspěšný spisovatel? Čím si vydělávám na chléb, kostku másla a ždibec tabáku? Je psaní pouhý rozmar?

  Mým nejčastějším zaměstnáním bývá práce se dřevem. Táta mě naučil, jak pokácet strom a stal se ze mě dřevorubec. Dlouhé roky na pile mi daly zkušenosti se zpracováním kmenů na trámy, fošny a prkna, a tak jsem také pilařem. Řezbářství je snad mým nejoblíbenějším řemeslem, i když popravdě jedno bez druhého si už ani nedovedu představit. Nakonec se vracím k počátku, na mítiny, kde je zapotřebí obnovit les novými sazeničkami a pečovat o malé stromky jako o děti.

  Český vzdělávací systém mne připravil na hvězdnou dráhu v oboru strojírenství. Vždyť kdo by nechtěl míti teplé místo v kanceláři za dobrý plat a s minimem sociálních rizik. Ale to mi nevonělo, protože když je člověk mladý, tak zaplaťpánbu neposlouchá jenom dobré rady a rozumná doporučení. Na druhou stranu mi práce se železem (technicky správně s ocelí a litinou) otevřela dvířka ke kovářství, svařování, opravárenství zrezivělých dreků a vůbec k dovednostem užitečným i mimo továrnu.

  V dnešní podivuhodné době jsou profese, které nepřinášejí finanční zisk, považovány za pouhé koníčky. Za jakési hobby, které nikdo nebere vážně. S takovým pokřivením reality nesouhlasím. Jsem také sběrač bylin a lesních plodů, na kousku obdělané půdy zahradničím. Z lesa, luk a zahrady získávám spoustu jídla a léčivek, takže o nějaký koníček, jako je třeba lepení plastikových modýlků, jistojistě neběží. Jedna milá paní z pojišťovny mi nabízela skvělé důchodové připojištění. Abych měl ve stáří dostatek peněz. Jenomže můj důchodový pilíř už stojí někde docela jinde. Hádáte správně - uprostřed mojí zahrady.

  A nakonec řemesla nejpodezřelejší - fotografování a spisovatelství. Troufalé, ne, přímo odrzlé chování musí mít ona necudná osoba, mávající hrdě nad hlavou nějakými rozplizlými obrázky v jedné ruce a počmáraným papírem ve druhé. Vždyť skutečný fotograf vydělává statisíce focením reklam do prestižních časopisů a opravdový spisovatel... škoda slov, kdo neprodal v očích kritiků alespoň deset tisíc knih, ten ať vůbec nevystrkuje hlavu z podrostu! Hm. A třeba je to docela jinak. Někdy je hodnocení druhými lidmi důležité a nelze se bez něj obejít. Avšak jsou i situace, kdy jednotlivec musí na svém trvat přese všechny strázně a nepřízeň veřejného mínění. A to platí, podle mého soudu, právě pro autory.

  "Devatero řemesel, desátá bída," říká známé přísloví. A něco na tom pravdy je. Vysvětlení může býti prosté - nic neumíš pořádně. Ale kdo ví. Život skrývá mnohá tajemství a odpovědi nemusí být zase tak snadné. Možná jen určití lidé mnoha zájmů hledají spíše než pohodlnou dopravu v MHD, pěšinky zarostlé pichlavými ostružinami. Snad proto, že i když to stojí spoustu čekání, ostružiny jednoho dne zesládnou a bude to stát za to.

Zpět na Úvod